Budu koloběžkář!
Stát se čímkoli, to vlastně není problém. Stačí se rozhodnout. Dělat určitý sport, to je také jednoduché. Dělat ho na hobby úrovni, žádný problém. Prosadit se? To už chce trochu talentu, spoustu času a obrovské odhodlání. Samozřejmě k tomu patří i materiální zabezpečení a mnoho dalších výdajů. To je ale něco, co vám vlastní investovaný čas a odhodlání nenahradí. Můžete platit horečné sumy za výbavu, ale pokud nebudete trénovat, holt vám to bude jen slušet. Což sice může být cíl, ale proto tu nejsme.
Na to, abych se člověk prosadil v nějakém sportu, je dobré mít určité předpoklady. Pro každý sport se dá určit ideální postava a somatotyp, ale jsou výjimky, které potvrzují pravidlo. Ty většinou bývají vykoupeny o to větším odhodláním, tréninkem, hlavou.
V průběhu let, a bavme se o posledních letech, kdy vládnou velké koloběžky, se vykrystalizovaly i vhodné typy závodníků pro náš sport. Mezi nimi je samozřejmě pestrá směsice dalších, přeci jenom k vrcholovému, profesionálnímu a rozšířenému sportování máme ještě celkem daleko. Dlouhé nohy, vyšší postava, pružina v kotníku, švih a síla ve stehně. Spolu s nějakou sportovní historií a vhodnou koloběžkou je na popředí závodu celkem úspěšně zaděláno.
Koloběh opravdu snoubí několik sportů dohromady. Běžec má na koloběžce notný náskok před ostatními, je zvyklý na náročnější pohyb a koloběžka mu jen přidá na rychlosti. Cyklista se vyzná v technice, ,,cítí" koloběžku, dokáže ji lépe využít. Dobrý je cit pro odraz - trefit moment, kdy koloběžka začne výrazně zpomalovat a v ten moment ji dodat další impuls vhodně silným odrazem. Je to asi jako rozdíl mezi hobíkem a profíkem na běžkách. Profíci mažou nezbytně nutné vrstvy, se kterými by se hobík do kopce ani nerozjel. Na koloběžce se správně vycvičeným citem se dá jet mnohem úsporněji, při zachování stejné rychlosti. Ano, píšu vycvičeným. Dá se natrénovat, nacvičit.
Tak co, jak velké je vaše odhodlání?
